Únor 2007

Metodické pokyny k chovu spisovatele

16. února 2007 v 23:28
Když se mě ptají, co teď dělám, říkám, že působím jako nezaměstna(tel)ný básník. Většinu lidí to nejdřív překvapí, pak mě začnou upřímně litovat a na ústupu mi horlivě přejí hodně štěstí. Zajímavé: když jsem bývala právníkem, hodně štěstí mi nepřál nikdo, ačkoli jsem ho, myslím, potřebovala daleko víc než v poézii. Být právníkem je mnoha lidmi považováno za štěstí samo o sobě, zatímco být básníkem je považováno za jednu z forem šílenství, které vede zákonitě k hladu, bídě, za života k neutuchajícím půtkám s kritiky a po smrti většinou k zapomnění (já, teda, budu rozhodně trvat na bronzové pamětní desce s nápisem ve stylu "Zde-žil-a-tvořil..." na čelní zdi našeho domu a basta, úspěch neúspěch). V každém případě se (zatím) domnívám, že i základy básnické tvorby se dají vtlouct člověku do hlavy, a že dobrý text je třeba jednoduše vysedět. Jako vejce.