Nová adresa blogu!

26. března 2011 v 9:06
A to tato: http://jinepsani.blogspot.com
Usoudila jsem, že jednodušší než avizovaná rekontrukce blogu tohoto, bude založení blogu nového. Někdo si může myslet, že je to stejně zbabělé jako když máte spoušť v bytě a myslíte si, že už to nejde uklidit, tak se přestěhujete do bytu nového, kde začnete dělat nepořádek nový, jiný, lepší. Uvidíme. Běžte se podívat, ať se přesvědčíte, že už tři měsíce úspěšně plním závazek publikovat alespoň jednou týdně a někdy plán dokonce překračuji. :)
 

Mým čtenářům!

14. prosince 2010 v 11:54
Vážení přátelé, omlouvám se za dočasné odstranění starých postů: tento blog prochází rekonstrukcí, aby byl v brzké době zpět, a to nejen v nové grafické podobě, ale hlavně s příslibem pravidelnějších příspěvků. 

Nedočkavým si dovoluji oznámit, že mi v nakladatelství Paseka vyšla kniha. Jmenuje se Mým divákům - Rozhovor s Ladislavem Smoljakem.

Blanka

Spoutaný Prometheus, spláchnutý Oidipus

24. července 2007 v 20:35 | Bla.
Když jsem nedávno dopsala svou první divadelní hru, byla jsem právě v jedné z nejstarobylejších částí oxfordské Bodleian Library. Kdo viděl film Lepší pozdě, nežli později, dovede si díky skvělému výkonu Diane Keaton představit vítězoslavný pocit dramatičky, která po týdnech pláče, utrpení a tvůrčí i celkové krize konečně dopíše poslední repliku své divadelní hry, zavýskne a uloží celý kus na plochu svého počítače. Přesně to jsem udělala.
 


Ikea v (naprosté) beznaději

15. května 2007 v 16:53
Kolega Viewegh napsal před lety povídku Ikea v naději (bla.blog vřele doporučuje). Hrdina - spisovatel se vypraví na nákup do známého obchodního domu na Zličíně, seznámí se náhodně s mladou dvojicí, která, stejně jako on, bezvýsledně bloumá mezi pohovkami a křesly, načež pod vlivem alkoholické konzumace v místní restauraci se celá společnost vypraví s lahví sektu, otvírákem a skleničkami do jednoho z vystavených obývacích pokojů, aby si vyzkoušela, "jestli se v těch pokojích dá taky žít" (opáčí hrdina-spisovatel IkeaZřízenci, který celou situaci v mezičase zhodnotí jako znepokojivou). Jak to nakonec dopadne si račte přečíst, ale je to více méně happy end. Ikea z celého příběhu září jako duha pohody a zdroj duševního klidu, kde nakonec každý nalezne vše, co hledá, od příborů po smysl života. Věřte tomu. I pod jednobarevným snímatelným a pracím potahem pohovky Ektorp se může skrývat nečekaná dávka poezie. Já sama v OD Ikea nenarazila na nic menšího než na opravdovou lásku.

Metodické pokyny k chovu spisovatele

16. února 2007 v 23:28
Když se mě ptají, co teď dělám, říkám, že působím jako nezaměstna(tel)ný básník. Většinu lidí to nejdřív překvapí, pak mě začnou upřímně litovat a na ústupu mi horlivě přejí hodně štěstí. Zajímavé: když jsem bývala právníkem, hodně štěstí mi nepřál nikdo, ačkoli jsem ho, myslím, potřebovala daleko víc než v poézii. Být právníkem je mnoha lidmi považováno za štěstí samo o sobě, zatímco být básníkem je považováno za jednu z forem šílenství, které vede zákonitě k hladu, bídě, za života k neutuchajícím půtkám s kritiky a po smrti většinou k zapomnění (já, teda, budu rozhodně trvat na bronzové pamětní desce s nápisem ve stylu "Zde-žil-a-tvořil..." na čelní zdi našeho domu a basta, úspěch neúspěch). V každém případě se (zatím) domnívám, že i základy básnické tvorby se dají vtlouct člověku do hlavy, a že dobrý text je třeba jednoduše vysedět. Jako vejce.

Kam dál